V této rubrice najdete některé vybrané informace o světě Asterionu. Jsou vybírané hodně selektivně a nejdou moc do hloubky, protože nám nejde o encyklopedický popis reálií, ale o uvedení do nejdůležitějších fakt pro ty, kteří se s Asterionem setkávají poprvé. Pokud si někdo bude chtít svůj záběr pro lepší ztvárnění role rozšířit, doporučujeme sehnat si v nějakém knihkupectví Hlavní modul nebo modul Čas temna. Jinou alternativou je několik rozsáhlejších článků na které odkazujeme na konci textu.

Geografické plky

Slyšel jsi zkazky o tom, že za mořem se nacházejí i jiné pevniny, ale tobě známé jsou dva kontinenty: Lendor na severu a Tara na jihu. Před porážkou armád Khara Démona, které okupaly Lendorská království, však byla i Tara pohou legendou. Teprve tehdy mohli lidé ze severu přestat myslet na obranu a místo toho začít hledat zemi, která už byla téměř zapomenutá. Podařilo se a v průběhu několika desetiletí Tara začala být místem nejen pro dobrodruhy a objevitele, ale i pro prosté rolníky, řemeslníky či vznešené velmože. Ti se usazovali na vlné půdě, zakládali usedlosti a později města, pěstovali obilí, obchodovali, jednoduše žili a žijí normálním životem. Není to tak pohodlný život jako na Lendoru, ale přináší s sebou i výhody. Musí sice čelit hrozbám v podobě skřetích nájezdů nebo neznámých příšer, které na severu byly již dávno vyhubeny zástupy hrdinů, ale zato mají více volnosti, víc možností jak najít svoje štěstí. Krajina na jižním kontinentu (Taře) je neobyčejně rozmanitá a najdeš zde téměř cokoliv. Rozlehlé plochy obdělávané půdy s běžnými i nezvyklými plodinami, širé travnaté pláně, hustým lesem zarostlé kopce či nekonečný tajemný hvozd, neprostupnou džungli, hluboké močály, vyprahlou poušť i rozeklané horské štíty.

O myších a lidech

Když už jsme byli u té pouště, nejrozsáhlejším ekosystémem tohoto druhu je Mar Nub, neboli Rychlé Duny. Je domovem převážně pouštních elfů. Jejich osud byl krušný, kdysi dávno je sem zahnali skřetí vojska a oni sami se teprve učili přežít ve vyprahlé pustině. Časem se jim to však podařilo a dnes jsou považováni za nejmoudřejší rasu Asterionu. Což však moc nezmírňuje lidskou xenofobii vůči nim. Pouštní elfové jsou vysoké postavy a je pro ně charakteristická popelavá pokožka. Oni jsou naprostými pány pouště a ačkoli Skalní město ukryté v jejím srdci láká mnohé k navštívení, jen málokomu se poštěstí zahlédnout jeho zdi. Pouštní elfové si střeží svá tajemství a k těm největším náleží Proroctví na třiceti kamenných deskách, které údajně popisuje vše, co se stalo a v budoucnu stane.

Velmi ceněnou komoditou ve Čtyřech královstvích je kapalina s podobnými vlastnostmi jako ropa, která se nazývá dhangha a nachází se pouze zde. Má i jisté magické vlastnosti a pouštní elfové si pečlivě vybírají, komu ji dají (či prodají). A právě proto je konference v Posledním rozcestí tak důležitá.

Nejsnáze zde potkáš lidi. Na Taře můžeme mluvit vlastně o dvou základních typech lidí. Jedněmi jsou domorodci z různých krajů celého kontinentu a různého vzhledu. Jsou zpravidla necivilizovaní a žijí v kmenových uskupeních. Proto nás budou zajímat spíše ti druzí - kolonisté a přistěhovalci. Žijí v koloniích Čtyř království (a Plaveny), kterým se říká Dálavy (o tom níže). Za formální vládce mají krále a místní vykonavatele jeho vůle (zpravidla šlechtice). Drtivá většina osazenstva Posledního rozcestí bude lidská.

Dalšími rasami na Asterionu jsou například trpaslíci (kteří mají svá města v Zelanských vrších a Khelegových horách), elfové (se sídlem v Červeném lese), skřítci (Zlatý les a Skřítčí vrchy), hobiti, orkové (kteří teprve navazují kontakty s lidmi a žijí v Podzemní říši) a skřeti. Všichni odpovídají vzhledem standardní fantasy představě a navíc v příběhu zřejmě budou hrát jen malou nebo žádnou roli. Proto si další povídání odpustíme.

Státotvorné námluvy

Původní Velké království na Lendoru se před čtyřmi sty lety kvůli sporu bratrů o dědictví rozdělilo na čtyři, respektive na pět částí, tak jak existují doposud. Civilizovaná část Lendoru ke tedy ozdělena mezi čtyři zěmě, čtyři království: barbarské Storabsko na severu, obchodnický Keledor na jihu, velmožskou Danérii na západě a silný Almendor na východě. Ještě dál na východ se rozkládá Plavena, rozpínavé císařství pirátů. Těchto pět mocností po porážce Kharových vojsk v Konečné bitvě založilo na Taře své državy (Dálavy). Jménem svých vlád tu vládnou jejich zástupci, guvernéři, místodržitelé, apod. Některé zájmy mají společné, například boj proti skřetům a jiné havěti, ovšem v mnoha oblastech se jejich potřeby a představy střetávají a vznikají třecí plochy a konflikty. Kromě oficiálních vlád ale dění na jižním kontinentu působí i další vlivy. Jednak neustále hrozí útok z jihu, kde se pořád nacházejí velká sídliště skřetů a ostatních Kharových služebníků a jednak jsou to zájmy různých formálních a neformálních organizací. Patří mezi ně rytířské řády (Eldebranští rytíři a valkýry, Rytíři devíti hvězd, Orlí poutníci), kupecké gildy (ty největší jsou zastoupeny právě na tomto sjezdu), šlechtické rody, spolky čarodějů (Bílí kouzelníci, Čarodějná akademie apod.), nebo bratrstva druidů (Bratrstvo dlouhých kápí).

Ale vraťme se k Dálavám. Ty jsou hlavním centrem lidského osídlení. Hned na počátku si dovolím drobnou vsuvku. Přídomek nedostávají podle své polohy, ale podle království jehož vládě podléhají. Proto se Jižní Dálava (patřící Keledoru, neboli Jižnímu království) nachází severněji než Severní Dálava.

Nejrozvinutější oblast lidského osídlení tvoří Východní Dálava. Je největším trhem Tary, má spoustu měst a vesnic a také nejrozvinutější diplomatické vztahy s jinými národy. Hlavním městem je krásné Albireo. Dalším významným městem pak říční přístav Kor, velké středisko obchodu.

Západní Dálavu tvoří přístav v ústí řeky Duren, který se nazývá Rilond, a několik knížectví podél toku Durenu dále na jih. Rilond je proslulý místní univerzitou, ale i vysokou kriminalitou, prodejem drog a vykřičenou čtvrtí Ďolík. Z Rilondu denně vyplouvá mnoho lodí obtížených nákladem do Erinu nebo přímo na severní kontinent, Lendor.

Jižní Dálava leží na nejsevernějším výběžku Tary, v přístavech a pevnůstkách sevřených mořem a z druhé strany džunglí. Největším a nejbohatším přístavem je obchodnický Erin. Moc zde - stejně jako v Keledorském království - drží zejména obchodní cechy a gildy.

Za zmínku stojí ještě staré Arvedanské město Taros, které je momentálně i s přilehlým územím ovládáno osadníky, kteří se připojili k vzpouře Svobodných měst (viz. Historie). Vládne tu rytířský řád Orlích poutníků, a právě proto je ze strany sousední Východní Dálavy na Taros uvaleno obchodní embargo.

Malý samec do historie

Dávno před začátkem královského letopočtu byly údajně oba kontinenty zcelené a na většině dnešní Tary vládla moudrá lidská rasa - Arvedané. Povstal však mezi nimi jeden, který za pomocí skřetů začal dobývat arvedanská knížectví jedno za druhým. Říkal si Khar a za své činy dostal přizvisko Démon. Když hořela Arvedanům půda pod nohama, začali utíkat přes vysoké hory na sever, na území dnešního Lendoru. Khara od jejich pronásledování odradilo uměle vyvolané zemětřesení, které roztrhlo světadíl na dvě části a vzniklou mezeru zalilo Vnitřní moře. Toliko legendy.

Války však pokračovaly i nadále. A Lendoru oslabenému rozštěpením na Čtyři království hrozilo, že padne pod Kharovu vládu. Nicméně roku 723 došlo k tzv. Konečné bitvě, kdy lidé ve spojenectví s trpaslíky definitivně porážejí skřetí armády, které se snažily podmanit si Lendor. V následujících letech se zvedají hlasy, vybízející k návratu na Taru. První výpravy končí neschopností proniknout přes Džungli padlých stromů dále na jih. Až v roce 750 se to almendorskému kapitánu podaří a nalezne Albireo. Brzy se začne s jeho rekonstrukcí a ostatní království zakládají své državy na příhodných místech také.

Žádný protiútok nepřichází. Na jihu sice sídlí skřeti a lidé v Kharově žoldu, ale kromě občasných šarvátek je klid. Možná, že se Démon zaměstnává bojem s vlastním odpadlíkem Zylem, který vládne sousednímu skřetímu panství v Tisíci jeskyních.

Nejdůležitější událostí nové historie se stala Obchodní válka. Vypukla v roce 833 a trvala deset let. Keledorští přepravci si tehdy vymohli monopol přepravy zboží mezi Tarou a Lendorem. Obchodníci navíc museli při každé cestě z jižního kontinentu stavět lodě v Erinu, kde platili vysoká cla. Tato nevýhodná dohoda proto zcela evidentně nebyla dodržována. Výsledkem byla Obchodní válka. Keledor omezil své styky se zbylými zeměmi a bankéři Západního království zmrazili a zkonfiskovali všechny zahraniční účty. Tratní nakonec byli všichni. Zkrachovalo mnoho obchodníků a oběh peněz a zboží se zastavil. Válka zuřila skrytě pomocí sabotáží a špionů a hlavně na moři pomocí najatých pirátů.

Posledním zásadním bodem nedávných dějin je odrtržení Svobodných měst od Východní Dálavy. Ve Východní dálavě rostla nespokojenost s vládou zkorumpovaného guvernéra Denfela. Proto organizace Orlích poutníků organizuje petici pro Almendorského krále za uvolnění poměrů a odstranění Denfela z politického života. Podepisuje se mimo jiné řád Rytířů devíti hvězd, Subotamové, představitelé albirejské Univerzity a přední občané kolonie. Denfel odmítá petici králi zaslat a tak vyostřuje situaci.
Orlí poutníci nakonec organizují převrat v Albireu, kde se chopí Firun vlády a na hlavu porážejí před branami města Denfelovu hotovost. Brzy po vítězství se k pod správu Orlích poutníků přidávají další města a osady (Kor, Miram, Athor a další) a vznikají tak Svobodná města.

Po nevydařené ofenzívě Almendoru je definitivně uznána nezávislost Svobodných měst a podepsány mírové smlouvy. Východní dálava je tím rozdělena na dva celky: jeden pod správou Nového Amiru na severu a druhý pod Sintarem na jihu. Mezi nimi stojí jako klín Svobodná města. Tato situace vydržela až do minulého roku (850), kdy nový almendorský král Walden svou kolonii dobyl zpět a Orlí poutníci se přesunuli do Tarosu.

Krátce o bozích

Odpradávna bylo mezi lidmi uznávána existence sedmnácti bohů, z nichž každý spravoval jinou oblast lidského života a světa jako celku. Kupříkladu Gor byl pánem válečníků a boje, Finwalur správcem cest a pocestných, Estel bohyní nevinnosti, panenství a patronkou ošetřovatelů a lékařů, atd. Na Asterionu prakticky neexistují nevěřící civilizovaní lidé. Přítomnost boží je zřejmá ve všech aspektech života.

V posledních desetiletích se však starý pantheon začíná obohacovat o nové, dříve neznámé bohy, což se sice nelíbí původním církvím, nicméně tito noví bohové se umějí prosadit. Zaplňují dříve přehlížená místa a někdy se starými bohy i soupeří. Tak se stal např. Dreskan bohem odplaty, Sarapis bohem štěstí a her, Innar Rút patronkou nevěstek a nevázaného života... Postoje běžných lidí se pohybují mezi strachem z nového, upřímnou vírou až po fanatické protesty.

Bližší informace najdete v článcích:

Nová historie Tary

Popis oblastí Tary

Organizace na Asterionu

Asterionští vládci a celebrity